Divokej Bill

Úvalská kapela Divokej Bill byla založena v průběhu roku 1997 (z trosek kapely Wáša a již existujícího o dva roky staršího Medvěd 009), kdy v obsazeni Vašek Bláha ? kytara, zpěv, Ondra Pospíšil ? banjo, zpěv, Míla "Jurda" Jurač ? basa, zpěv a Ota Smrkovský ? bicí, dala hlavy dohromady a sestavila zhruba desetipísňový program, se kterým začala objíždět menší kluby a hospody v okolí (Rostoklaty, Tuklaty, Sibřina, Šestajovice), podle toho, kde Márty dělal narozky.

Vznikla i čtyřpísňová nahrávka ze studia Kocour na Proseku (zvuk Martin Braxatoris). Kapela Divokej Bill se líbila a díky pohodové náladě v Úvalech a podpoře přátel odehrála asi patnáct koncertů (většinou na vypůjčený aparát The Snails). V té době se také začíná rozjíždět tradice Ouvalských big-beatů (koncert úvalských kapel na sokolském hřišti začátkem června), na kterých se podílí, jak hráčsky, tak pořadatelsky. DB si všímá hudební publicista Jarda Špulák a píše ve svém časopisu Big Beng! několik prvních pozitivních článků, což povzbudilo, ale přesto sestava dlouho nevydržela.

Po ročním útlumu odchází Ondra s Otou a zakládají vlastní kapelu Devět stehů. Vašek a Jurda začínají shánět nové lidi do potápějícího se Billa a zkoušet ve zkušebně vybudované společně s Medvěd 009, ve staré kotelně základní školy v Úvalech. 6.6.1998 v Českém Brodě na festiválku Rok od rocku hraje první koncert v nové sestavě. Roman Procházka ? akustická kytara, zpěv, Štěpán Karbulka ? zpěv, šouman (oba z kapely Zasucha), dále Adam Karlík ? fousle, zpěv, Martin "Pecan" Pecka ? akordeon (tahací harmonika) a Honza "Kiska" Veselý ? bicí, který bubnoval také s Medvědem.

Začíná první spolupráce s agenturou Ameba Production a Petrem Fořtem ? managerem DB, mimo jiné pořadatelem hudebního festivalu Rock for People, jenž v té době také začínal. První nahrávka se točila v amatérském studiu R. Kakaksy (Chaprál Crazy Plesk!), jednalo se o sedm skladeb točených do pásu (analog 16 stop), které nahrálo sedm muzikantů a z toho vyplynul i název demosnímku "Sedm statečných" (vyrobeno svépomocí). Mezi lidi se prodalo nebo rozdalo kolem pětiset kousků. Sound Divokýho Billa byl na světě, ale chybělo banjo. Do kapely přichází nový člen Honza "Jack" Bártl, banjista kapely Country mix, která hraje na jednom večírku, jehož se billové účastní, líbí se, tak dostává lano. Nadšení z nového hráče a nástroje bylo příčinou dalšího nahrávání. Tak vznikl demosnímek "Osm statečných", na kterém přibyly dvě nové skladby oproti "Sedmi statečným", už s banjem (natočeno ve studiu Sonda v Hradci Králové). Díky tomuto demu, které bylo klíčem k přihlášení do tzv. vyhledávacích soutěží pro začínající kapely, vyhrává Divokej Bill naprostou většinu z nich (Rock Nymburk, Jim Beam rock, Broumovská kytara, Rock fest Dobříš). Koncerty zvučí Martin "Šmity" Chmátal, hraje i jednu píseň na šmidrobas (speciální, na zakázku vyrobená bezpražcová basa).

Rozjíždějící se kapela Divokej Bill podepisuje smlouvu na tři alba s firmou MONITOR EMI. První se točilo ve studiu SONO na Nouzově, produkce se ujal ing. Magor, kapelník Třech sester, o zvuk se postaral Milan Cimfe a Mikeš, kteří se podíleli i hráčsky. Obal navrhla a vyrobila Klárka Liskaiová. Točilo se 25 dní a pod názvem "Propustka do pekel" vyšlo v červnu 2000, největším hitem se stala skladba "Plakala", na kterou byl natočen videoklip ze zkušebny (režie Vašek Kučera). Při natáčení se vypily 3 sudy piva, většina účinkujících byli úvaláci, neherci, přesto slušně zabodoval v hitparádách. Křtilo se v klánovickém klubu Black pes a pražském Futuru. Kmotři Jarda Špulák, jakožto objevitel kapely a amebáci přislíbili, že se o novorozeně budou starat. Kapela Divokej Bill se dostávala do podvědomí a nabídek k hraní přibývalo. Začíná jezdit po klubech jako předskokan Nahoru po schodišti dolů band. Druhá deska se točila z části v Sonu (do pásu bicí a kytary) a z části v mobilním, digitálním studiu, ve sklepě u Romana Procházky. Jinak vše podobně jako prve. Jméno dostala podle písničky "Svatá pravda", klip byl tentokrát na pomalejší věc "Miláčku, co je ti?". Točí jej mladý režisér Víťa Linek z písecké filmové školy za rekordně málo peněz. Celá realizace stála 5tisíc korun, z toho polovic zase za pivo. Odehrává se v kultovním klubu Rock Café na Národní třídě. Kapela Divokej Bill dostává nabídku hrát s ostříleným Žlutým psem na jeho Staropramen tour, kde se začíná oťukávat na větších pódiích, před více lidmi a od zkušených muzikantů Franty Kotvy, Ondry Hejmy a vůbec všech žluťáků se učí nasávat základní principy bohémského života a velké produkci. Stává se z ní zkušená parta, hrající na většině prestižních festivalů. Jako součást programu se používají bubny, megafon, plivání ohně nebo stroboskop.

Po dlouhém koncertním turné nastávají hráčské a názorové neshody a po dlouhodobé spolupráci odchází bubeník Kiska. Spolu s basistou a saxofonistou medvěda zakládají novou kapelu Den. Hledá se nový bubeník. V mezidobí pořádá kapela Divokej Bill s agenturou velký protestní koncert proti inovaci protidrogového zákona pod názve "Umění proti cenzuře", spojený s vydáním CD nevyhovujících autoru a písní. K této příležitosti je v Digital Recording studiu Black pes v Klánovicích natočena píseň "Na tvý louce zelený", bubnuje Štěpán. Akce se koná na pražské Štvanici, účastní se 7 tisíc lidí, vystupují např. David Koller, Hudba Praha, Švihadlo, Jim Čert, Plexis, Mňága a Žďorp, Jolly Joker, Hraczky a další, z výtěžku je zřízeno konto pro nespravedlivě perzekuované. Vše končí happeningem, kdy se jdou všichni hromadně udat na nejbližší policejní stanici. Nic se nestane. Na post stálého bubeníka nastupuje Mára Žežulka, který se přistěhoval nedaleko Úval a jeho kapela Arakain má zrovna po odchodu zpěváka Aleše Brichty hluché období. Přináší do kapely Divokej Bill zkušenosti z profesionální muziky (studiový hráč na albech Dana Landy, Oskara Petra a dalších), ta ho na oplátku seznamuje s punkem. Chvíli trvá, než se program sehraje, nakonec je vše připraveno, vznikají dokonce nové věci. Jako první se vyráží na vánoční šňurné (série akustických koncertů). Spočívá v tom, že se hraje v sedě a piánko (jemněji). Návštěvnost překonala očekávání a přes prvopočáteční obavy se koncerty nadmíru vydařily. Pomalu se začíná připravovat třetí deska. Písničky na ní jsou pomalejší a temnější než dříve. Poprvé se objevují i chemické zvuky z počítačů a tak ji fandové přijaly v rozpacích a rozdělily se na dva tábory, jedni změnu uvítali, druzí odsoudili, což kapelu Divokej Bill paradoxně ještě více ztmeluje.

Název byl inspirován oblíbenou hláškou z nahrávání, jsem "Mezi nima" (stav mysli, kdy se člověk plně koncentruje). Obal navrhl a vyrobil Honza Homola z Wohnout, znazorňuje osm srdcí a osm mozků s tvářemi muzikantů, křičících na sebe. Jako host si zahrál na basu ve dvou peckách také jeho brácha Matěj Homola. Vokály nazpívala Janička Španělová z kapely B.O.A. a hostovala i na koncertech. Točila se v Black psu v Klánovicích, produkce Divokej Bill, zvukový mistr nahrávky Odra Pospíšil, který po odchodu Šmityho začal zvučit i živé hraní. Během natáčení je vykradena zkušebna ve škole, zhruba polovina nástrojů mizí v nenávratnu. Křest je v Paláci Akropolis, okořeněný hosty.

Písnička "Znamení" a s ní spojený videoklip je zamyšlení a varováním nad sérií sebevražd mladých lidí, které se odehrály toho roku v Čechách. Jako otvírák další protestsong "Bomby na Bagdád", který napsal a kapele věnoval kamarád Karel Bitner. Vyráží se na nekonečné šňurné po celé republice.

Jelikož Márova kapelka Arakain začíná znovu koncertovat a termíny se občas překrývají s billovskými, začínají alternovat další dva bubeníci pro tyto případy, Vojta Douda z Krucipüsku a Franta Vrána z Letů mimo. Když situace dovolí, hrají i dva najednou. Občas zahostuje i druhý harmonikář Jendys, ze zábavové party Lahvátor, která hraje věci i od DB. Třetí deska Mezi nima se stává zlatou za 10tisíc prodaných kusů. Singlová písnička "Znamení" otevírá cestu do většiny rádií. Nachází se část ukradených věcí ze zkušebny. Touto deskou končí smlouva s firmou, kapela je volná, může vybírat s kým spolupracovat dál.