Vložit biografii
Po přihlášení budete moci přidávat zprávy.

Muž K.o.R.n-ik
#2 | 26.8.2009 - 20:16
Favle-x: Přidáno :) ...příště využij žádost o přidání ;)

Muž Favle-x
#1 | 19.8.2009 - 13:09
Zdravim, mužu poprosit o biografii Apocalyptica ?... jinak chválim tento web..až se to tu víc rozroste tak to bude super ;-)

- Zobrazit více příspěvků

Deftones



Chino Moreno, Stephen Carpenter a Abe Cunningham navštěvovali tu samou střední školu v Sacramentu. Stephen, který byl o dva roky starší než oni dva, znal China z lokální skate scény. Když Chino zjistil, že Stephen hraje na kytaru začali zkoušet společně s bubeníkem Abem "jamovat". Každý den po škole jezdili Chino a Abe autobusem k domu Stephena a zkoušeli v jeho garáži hrát. "Stephen seděl v průčelí a měl zapnutou svojí bezdrátovou kytaru. Všechny bedny a vybavení byly uvnitř v garáži a on seděl tady vepředu a hrál," vzpomíná Chino. "Bylo mi přesně patnáct let a on si myslel, že jsem nějakej malej cucák nebo co," dodává Abe. "Bicí souprava byla v garáži, ale dveře od garáže byly zavřený a on chtěl, abych šel dovnitř a hrál, zatímco on zůstal sedět venku na zápraží. Byl jsem nasranej, že se mnou nechce hrát a sedí si venku na tom zkurvenym zápraží."

deftonesV roce 1988 začalo trio formovat kapelu. Koupili si vybavení za peníze, které dostal Stephen jako odškodné po dopravní nehodě na svém skateboardu (srazil ho opilý řidič) a matka mu povolila za to vybavení pro kapelu ty peníze utratit. Poslouchali trash metal - Metallicu, Slayer. Byli ovlivněni skupinami z tzv. bay area, zejména Faith No More, ale především i hardcore/punkem - new yorkskou legendou Bad Brains ("První kapela, kterou jsem slyšel dělat tvrdou muziku s hlubším smyslem. Myslím vlastně, že jsme si od nich toho hodně vzali..." - Chino). Byli zasaženi i new wave (The Cure, Duran Duran, ...). Prostě se inspirovali skoro vším... Dělali coververze všech těchto kapel a zahráli si na několika malých párty. Mezitím vystřídali několik baskytaristů, než našli toho pravého - dlouhovlasého Chi Chenga. Potom začali konečně psát své originální věci a zanedlouho přišli s demem, které obsahovalo čtyři skladby. (Jejich dema přibližně z období let 93-94, které udělali s Rossem Robinsonem byly zařazeny např. na webu Roadrunners mezi nejlepší demo nahrávky vůbec. A první LP GlassJAw tam bylo označeno jako nahrávka Deftones, kterou nikdy nedostal šanci Ross Robinson udělat). Už v roce 91, tedy rok před vydáním rap-metal definujícího debutu Rage Against The Machine, se v dnes už legendárním sacramentském  klubu Cattle Club konaly akce, na kterých vystupovaly společně kapely mnoha odlišných stylů - od hip-hopu, přes reagee a punk k hardcoru - a kapely, které divoce tyto styly mixovaly. Mezi nimi nechyběli samozřejmě Deftones a další nyní známé i méně známé skupiny. "Začali jsme hrát jen tak pro zábavu," říká Chino, "Potom když jsme začali hrát v L.A. a potkali KoRn, tak jsme s nima podnikali různé show tady, kde byla spousta lidí, kterým se líbil tento druh muziky." Jednou si jich v jednom klubu v L.A. všiml zástupce z Mavericku a po poslechu několika jejich dem jim v roce 1994 nabídl smlouvu u tohoto labelu, který je mimochodem vlastněn Madonnou.

V roce 1995 vydávají Deftones u Mavericku své první album Adrenaline, které produkoval zkušený producent Terry DateDeftones, live (Pantera, White Zombie, Soundgarden) a na několika písních se podílel i známý Ross Robinson, který má 'na svědomí' zvuk kapel Sepultura, Korn, Slipknot, Glassjaw atd. Album bylo velmi vznětlivou směsí hutných riffů ostrých jako břitva, zuřivosti, místy podmanivých jednoduchých, ale zároveň chytrých melodií, trochou dávky rapu a k tomu všemu jednou řvoucí a podruhé k husté hudební směsi až nepřiměřeně jemný hlas China Morena...
Nahrávka, které se mimochodem prodalo pul milionu kopií, položila základy nového směru a velkého pohybu v tvrdé muzice, který následoval a pokračuje dodnes... V této době se vlastně Deftones spolu s Korn podíleli na definování právě se rodícího new metalového trendu na metalové scéně... Bylo to tehdy něco výjimečného na metalovém poli, kombinovat emoce, nálady a jemnost s tvrdou a naštvanou hudbou. Původ to mělo asi z největší části v jejich rozdílných povahách a v Chinovým hudebním vkuse a popem ovlivněným dětství.
"Myslím si, že na to lidé nebyli připraveni," říká Chino. "Jednoduše jsme to vyhodili ven a začali koncertovat..." Po vydání Adrenaline Deftones koncertují a koncertují a koncertují... s kapelami jako Korn, L7 nebo Ozzy Osbournem. Všechna jejich vystoupení jsou vždy vyprodaná... K albu natočili dokonce 2 videoklipy: 7 Words a Bored , ale v radiích a na televizních stanicích nejsou prakticky vůbec hráni...
Po vydání Adrenaline si zahráli Deftones dokonce i ve filmu - v The Crow: City of Angels, pokračování kultovní "Vrány"  - účinkovali v něm jako hudební kapela, hrající v ulicích Města andělů během oslav "Dne mrtvých" a na samotný soundtrack přispěli songem Teething.

"Lidi opravdu nevěděli, co si o nás mají myslet. Byli jsme opravdu 'heavy', ale nebyli jsme metalovou kapelou. Hudba nebyla jen naštvaná, ale vždycky měla nějaký druh něčeho - já nevím jestli to je popová vnímavost - ale něco jinýho, což bylo to, co nás nechávalo oddělený od všeho, co se dělo okolo." - Chino


Chino 28. října 1997 Deftones vydávají druhé velmi očekávané album Around The Fur, které ještě zdokonalovalo jejich úžasnou práci odvedenou na Adrenaline a znovu geniálně spojovalo oba extrémy - brutalitu a jemnost. Na celkovém zvuku desky se kladně podepsal i budoucí pátý člen Deftones Frank Delgado, který se podílel na zvukových efektech k některým skladbám už na jejich debutu. Zde dostal ale mnohem více prostoru, který na několika skladbách výborně využil a dodal jim potřebný lesk.
Album obsahovalo dva velké hity - první singl My Own Summer (Shove It), ke kterému byl natočen výborný, lehce krvavý videoklip s kapelu plovoucí na modrém jezeře a párem hladových žraloků, který dostal po drobných problémech nějaký prostor na MTV (dnes je jedním z nejžádanějších klipů na alternativnějším MTV2). A druhý singl Be Quiet And Drive (Far Away), který byl hrán na rockových a alternativních rádiích.
"Když jsme vydali Around The Fur, rádia nechtěla hrát náš singl 'Shove It' protože tam bylo hodně 'řevu'. Teď když posloucháš rádio, tak tam každej řve," řekl Chino. "Je to teď docela drsný zapnout MTV a sledovat všechny ty kapely v TRL dělající opravdu posraný verze zvuku, jehož jsme mi byli průkopníky, a když naše video je hráno jednou, ve tři ráno."

"Tvrdý neznamená nezbytně mít silné akordy a agresivitu. Můžeš mluvit o tvrdosti emocionálně. Emoce a určitá hloubka 'za muzikou' to může dělat tvrdý. Naše muzika není vždycky přímočaře rychlá a divoce hlasitá a agresivní. Je v ní hodně dynamiky, hodně výšek a nížek." - Chino

Chino Po vydání Around The Fur znovu neúnavně koncertují. Účastní se například Warped Tour nebo Ozzfestu. Sdílí pódia s kapelami jako Snapcase, Quicksand a jen díky této nabité, téměř dvouleté šňůře vystoupení se Around The Fur stalo v prodejnosti "zlatým". Deftones se také v této době objevili na několika soundtracích k různým filmům. Tím nejvýznamnějším byl asi Matrix, na který přispěli songem My Own Summer (Shove It). Chino, ale i ostatní členové se v této době objevují také jako hosté na deskách různých kapel: Soulfly, Sevendust a dalších.

"Musím říct, že je docela dobrý, že jsme to nebyli my, kdo šel klepat na dveře MTV, ale že MTV přišlo klepat na dveře nám." - Stephen


Po téměř dvouletém turné na podporu alba Around The Fur se vracejí Deftones domů do "Sacta" a začínají pracovat na novém materiálu a experimentovat se svým post-hardcorovým zvukem. V polovičce tvůrčího procesu donutily finanční důvody kapelu vrátit se znovu na cesty, v tomto čase jako součást letního Ozzfestu. "Nicméně jsme se cítili hezky v bezpečí, že jsme upevnili svojí pozici ne jen jako nová metalová skupina." řekl Chi. "Byla to dobrá cesta pro skvělou propagandu nového alba."Deftones, studio
DPo Ozzfestu se znovu koncentrovali na tvorbu, ale projekt byl zastaven podruhé, když se členové kapely nemohli shodnout na hudebním směru. Chino říká, že Stephen chtěl tvrdší zvuk. "On chtěl být brutální, mě se to líbilo, chtěl jsem dělat nějakou opravdu agresivní muziku, ale nechtěl jsem udělat přímou agresivní nahrávku od začátku do konce," vysvětluje. "To byl ten největší problém, který se nám přihodil." Stephenovi se ze začátku také hodně nelíbilo, že v některých písních musel odložit svou kytaru. Tento problém zabral pár měsíců něž byl vyřešen. Potom Chino plánoval, že bude psát texty dva týdny. Proces mu ale zabral dva měsíce. Tyto zdržení těžce poškodily vyhlídky kapely. Očekávání intenzivněla, když Maverick, jako dobře promazaný stroj, vydal bezpočet tiskových prohlášení a fanoušci spekulovali o novém albu na webové stránce skupiny. Po třech letech od vydání jejich poslední nahrávky vychází konečně v polovině roku 2000 jedno z v té době nejočekávanějších alb alternativního rocku s názvem White Pony. Tato deska překvapila snad úplně všechny. Zněla totiž úplně jinak než ty předcházející. Velký podíl na tom měl um Franka Delgada, který už jako plnohodnotný člen kapely pracoval úplně na celém albu a jeho práce dodala desce zcela nový, velmi progresivní "povrch". Na albu se také objevují zcela nové vlivy - jako např. trip-hop (Teenager) - a prakticky zde schází hip-hop-metalový vliv (kromě skladby Back To School na pozdější re-edici alba ) z předchozích dvou alb. Potom je zde také cítit "nový" kytarista - Chino Moreno (hraje v Digital Bath a Change) a hlavně pak i jeho nový způsob psaní textů - jak on řekl: "Tentokrát jsem odstoupil od uvažování o sobě a mých pocitech, ale psal jsem příběhy a různé scénáře, prostě věci, který se mi objevily v hlavě." I Chinův hlas dostal určitých změn, stává se zde totiž doslova pátým nástrojem...

Z některých recenzí: "White Pony není pro každého"; "Deftones znovu převezli mainstream..."; "White Pony nabízí emocionální jízdu, která se vysoce odmění těm, kteří to přežijí..."; "Deftones znají cestu. Nepotřebují nikoho následovat."

Chino White Pony je tedy deskou, která je mnohem jemnější, melodičtější, modernější než ty 2 předchozí, ale zároveň ji nechybí také potřebná energie, agresivita, ponurost těch předchozích. Ale pro spoustu starých fandů to byl celkem velký šok, který jen těžko rozdýchávali - ve starém stylu (ale novém kabátě) na desce jsou zhruba jen 3-4 skladby (Korea, Back To School nebo třeba Street Carp). Deska je tedy mnohem hůře stravitelná - tzn. že její "krásu" odhalíte až po jejím mnohonásobném přehrání a důkladném zamyšlením nad texty. Deftones si také touto deskou získali uznání mnoha kapel (System Of A Down, A Perfect Circle, Machine Head) a v mnoha alternativních "žebříčcích" a také v subjektivním hodnocení spousty lidí byla White Pony jednou z nejlepších desek roku 2000 (viz třeba ocenění "nejlepší deska roku" britským rockovým magazínem KERRANG! ). No ale hlavní je to, že se Deftones vydali svou vlastní cestou a podařilo se jim natočit desku bez ohledu na nějaké trendy, prostě jen tak jak to nejlépe a přirozeně cítili. Podařilo se jim tedy vzdálit se tím správným směrem a zachovat si svůj odstup od toho stále početnějšího zástupu nyní tak populárních nu-metalových skupin, ve kterém se originalita hledá už jen stěží...

"Nejlepší věc na světě, lepší než prodávání milionů desek, je mít respekt svých kolegů z branže..." - Abe


Po úspěchu alba White Pony, které bylo přijato kritikou velmi pozitivně a které také zaznamenalo neočekávaný komerční úspěch, následovalo masivní turné na jeho podporu nazvané Chino Back To School Tour, podle stejnojmenného songu, který se objevil na poměrně brzy vydané reedici alba. Během turné, které trvalo od června 2000 zhruba do jara 2001, zavítali mimo jiné i do Evropy, bohužel jen západní. Jejich předkapelami byly například kapely Incubus, Taproot, Glassjaw nebo Linkin Park. Významným rozhodnutím se pro kapelu stalo odmítnutí nabídky účasti, coby jedněch z hlavních "hvězd", na masivním "Family Values" tour, pro kterou by jiné kapely zabíjely. Podle China mělo toto rozhodnutí co dělat s životností kapely a určitou nechutí být součástí tohoto "velkého cirkusu", ve kterém je prý příliš politiky a točí se spousta peněz.
V této době se v mediích začaly objevovat první informace o tom, že Chino pracuje na svém bočním projektu Team Sleep. Chi vydal své album mluveného slova, které distribuoval skrz oficiální stránku. Deftones se objevují na některých soundtracích k filmům (např. Little Nicky). Chino kolaboruje např. se Cypress Hill v jejich hitu (Rock) Superstar a Stephen se ukazuje na pravděpodobně největší akci, jaké se kdy zúčastnili, obrovském festivalu "Rock In Rio" v tričku začínající kapely Chimaira, což kromě sympatií k této skupině znamená později i hostování na jejich desce a tak dále...
Deftones se dostali v této době na vrchol své dosavadní kariéry. Jejich fanouškovská základna, vybudovaná především a jedině jejich nekonečnou pílí při koncertování, obrovským nasazením a samozřejmě sílou hudby, se rychle rozrůstá o nové členy a média, která jimi kdysi téměř opovrhovala a bez kterých se dlouhou dobu v podstatě obešli, z nich jsou nyní u vytržení - jejich videoklipy na alternativnějších hudebních stanicích rotují prakticky každou chvíli. Také u nás v Česku se po několika málo recenzích v některých časopisech a hlavně pak díky velmi populárnímu soundtracku k filmu Matrix, na kterém byl song My Own Summer (Shove It), začíná o Deftones spousta lidí zajímat...
V únoru r. 2001 Deftones získali dokonce i cenu grammy v kategorii best metal performance za svůj song Elite. Po skončení Back To School Tour a několika měsíční přestávce vyrážejí Deftones v létě 2001 na společné turné po státech s poměrně nešťastně zvolenými Godsmack (fanoušci každé z kapel nejsou většinou zároveň fandy té druhé), předtím ale ještě stačili objet několik evropských festivalů, včetně jednoho koncertu v Rusku. Poslední jejich vystoupení v tomto roce bylo na akci nazvané BREATHE "All-Star Breast Cancer Benefit", tzn. charitativní akci na podporu boje proti rakovině prsu. Na jejich webové stránce se potom objevila už jen informace o tom, že si vybudovali nové studio a od listopadu se věnují práci na novém albu... Mezitím také ožily vedlejší projekty - Chinův Team Sleep a Abeho Phallucy vyrazili na společné turné po západním pobřeží Spojených států.


DChino, Frank, Stephen - studioPo dlouhém a vyčerpávajícím turné na jehož konci přišel Chino málem o hlasivky (kvůli jeho paralyzovaným hlasivkám bylo zrušeno několik koncertů), bylo na čase dát si přestávku a znovu dobít energii. V podání Deftones byl ale tento volný čas vyplněn samozřejmě tvůrčí činností. Každý z kapely se ve svém volnu naplno věnoval svým hudebním projektům. Pro větší komfort, pohodlí a také i snížení nákladů si Deftones vybudovali a zařídili v Sakramentu ve své staré zkušebně své vlastní studio, The Spot, kde také následně po několika měsíční přestávce a prácích na vlastních zahrádkách začali pracovat na novém materiálu.
Po půlroce psaní se k nim přidal starý známý Terry Date, který s nimi spolupracoval na všech třech předchozích deskách. V září 2002 se přesunuli do Studia X v Seattlu, které má o přeci jen něco kvalitnější vybavení a zvukové podmínky, a započali s nahráváním připraveného materiálu. Nahrávací proces byl tentokrát klidnější bez větších sporů a problémů, ale znovu pro ně typicky zdlouhavý. Když je například v Seatllu popadla znovu tvůrčí múza a místo nahrávání jamovali a tvořili nové věci, což bylo znovu trnem oku nahrávací společnosti. Ta by tehdy měla ráda nové album na trhu na podzim 2002, nahrávka se nepříjemně prodražovala, ale Deftones si do své práce naštěstí mluvit nenechali. Mixování potom proběhlo v Los Angeles v Larrabee Studios.
Na počátku roku 2003 Deftones zjistili, že jsou tomu už 2 roky, kdy naposledy hráli na živo, a tak se vypravili do Australie na Big Day Out festival. Byla to pro ně především výborná možnost si znovu osvěžit hraní na živo a nabrat energii na nadcházející turné. V této době již probíhaly závěrečné práce na albu a protože ještě nebyli hotovi, nepředstavili na tomto festivalu žádné nové věci. Australským médiím Chino na otázku jaké bude nové album odpověděl: "Dynamické, jednoduše o lásce".

Během celého nahrávacího procesu byla deska zahalena tak trochu tajemstvím, kdy členové kapely byli skoupí na jakékoliv informace a s novináři se téměř nebavili. "Není tady důvod o tom mluvit," nechal se slyšet Chino. "Je na tom něco krásného, koupit si desku a poprvé si ji pustit. Je to jeden z nejlepších pocitů na světě." Z jednoho z mála rozhovorů bylo známo jen to, že deska bude tvrdší, agresivnější a jakýmsi návratem ke kořenům. Očekávání byla samozřejmě vysoká, vzhledem k úspěchu předchozí White Pony, a tak když se Chino v jednom z prvních rozhovoru zmínil, že deska ponese název Lovers, byla internetová média okamžitě plná této zaručené zprávy. Název alba byl však oznámen až mnohem později, nedlouho před samotným vydáním nahrávky.

"Když je někdo úspěšný a oni přijdou na vzorec, který funguje, budou je zkoušet donutit udělat to samou věc znovu. Ale mi jsme se vždycky snažili dělat věci po svém. Jen jsme se prostě pokusili udělat desku, se kterou bychom byli všichni spokojení. Snažíme se uspokojit především sami sebe než někoho jiného." - Abe

Chi, Chino, Stef - živěProtože se na dalším vhodném a výstižném názvu neshodli, vychází 20. května 2003 eponymní album, Deftones. "Je to nahrávka, která nepotřebuje žádná další vysvětlení. Musíte si ji poslechnout a zjistit sami." prohlásil Chino. "Je to přesně to album, které jsme konečně dostali možnost udělat". Album debutovalo na druhém místě v americkém žebříčků nejprodávánějších desek. Prvním singlem byla epická a dechberoucí Minerva, která byla vypuštěna mezi lid, krátce před vydáním alba a stala se podobně jako Change velkým 'hitem'. Deska sklidila okamžitě zasloužené pochvaly u fanoušků i kritiky. Ačkoli se ji neprodalo po vydání ani celkově tolik jako White Pony a nebyla ani tak revoluční jako její předchůdkyně, sklidila kladný ohlas a naplnila očekávání fanoušků. Bylo to znovu mimořádně krásné album, ač místy mnohem tvrdší, dynamičtější a naléhavější. Obsahovalo možná několik nejtvrdších písní, jaké doposud natočili. Desce dominoval především monstrózní zvuk, mnohem komplexnejší než kdykoli předtím (album bylo nahráváno digitální cestou a potom převedeno na pásku a zase zpět, čímž zvuk získal na jakési živosti a bohatosti). Ačkoli vycházelo z postupů na White Pony, znovu znělo docela jinak, znovu Chino zpíval jinak, znovu bylo album o něčem jiném. Texty opět nepostrádaly svoji typickou mnohoznačnost a sváděly k volné interpretaci. O jejich významu Chino u této desky nikdy nemluvil a rozhodl se tentokrát nic neprozradit. Mohou tak vyvolávat pocity nebo spojitost s například intimní částí vašeho života, ale také třeba s globální problematikou války a terorismu. Chino se omezil pouze na konstatování, že album je o Zemi.

D"Lidi od nás vždycky očekávali s každou deskou víc. Chtějí po nás, abychom šli dál za to, co jsme udělali před tím. Budou pořád a měli by pořád. Já čekám taky to samé od lidí, kteří dělají muziku, která se mi líbí." - Chino

Album Deftones bylo z pohledu kapely významné tím, že si už definitvně vybudovali svou osobitost a nenapodobitelnost, zaručující jim nezařaditelnost a výjimečnost na hudební scéně. Odpoutali se od jakýchkoliv umělých škatulek a pokračovali ve své, některými kritiky proklamované a albem White Pony započaté, vizionářské a průkopnické úloze. Především ale neupadli do hudebního stereotypu a šli dál za ony hranice. A vůbec tím nejdůležitějším bylo, že je následovali i oddaní fanoušci.

"Naši fanoušci by nám měli věřit a většina tak činí, speciálně ti co s námi jsou od prvního alba. Nejlepší věcí, kterou můžeme udělat, je naplnit jejich víru a důvěru. A o to jsme se pokusili tímto albem. A doufám, že uspěli." - Abe

Chi, Chino, Stef - živěNa podporu alba tentokrát vyrazili ještě před vydáním, když podnikli turné v 'guerilla' stylu po amerických klubech, kdy byla data akcí ohlášena jen krátce předem. "Nejmocnější způsob jak se navrátit s novou deskou je hraní našich show přímo k lidem v těchto malých prostorech," vysvětlil Chino. "Velké show, kde vám svítí světla do očí a nevidíte do páté řady, shledávám neosobní a odpojené. Pořád budu chodit dolu na barieru mezi lidi na velkých show, ale intimnost toho všeho celého je v klubech mnohem intensivnější." Mini turné vyvrcholilo 20. května v Sakramentu, kde proběhl křest nového alba. Potom se už rozjeli do Evropy, kde probíhaly letní festivaly. V létě se pak účastnili amerického gigantického Summer Sannitarium tour, jehož vůdci byli těžké kalibry typu Metaliky, Linkin Park, Limp Bizkit. Deftones si ale v mezičase mezi daty odskakovali na své vlastní koncerty, ke svým fanouškům, jak jen jim to nabitý rozvrh dovolil. V září se vrátili zpět do Evropy společně s kapelou A Perfect Circle na svém vlastním turné po západoevropských metropolích, načež pokračovali zpět do Ameriky, kde si k sobě na cesty přibrali kapely Poison The Well, Denali nebo Thursday a Thrice. Koncertovaní tentokrát trvalo jen necelý rok a možná právě proto zastihlo kapelu opravdu ve výborné formě. Poslední koncert, na počátku roku 2004, se tradičně odehrál v domácím prostředí Sakramenta za účasti sakramentských "nováčků" Ghostride a trash metalové legendy Death Angel. Od ledna 2004 se Deftones zavřeli znovu v domácím studiu a zkušebním prostoru Spot a neobvykle brzy a s nečekanou chutí se vrhli do práce na dalším, již pátém albu.

Adresa URL:

Zhlédnuto: 2273x
Staženo: 1188x
Share/Save/Bookmark
YouTubeZhlédnout videa
Kategorie: Hudební skupina
Přidal: K.o.R.n-ik



Doporučit tuto stránku

Email příjemce:

Váš email:

Vzkaz pro příjemce: (nepovinné)



 
Kontakt  |  Podmínky  |  Vložit biografii  |  Uživatelé
Optimalizováno pro: Mozilla Firefox Internet Explorer 8.0 Chrome Opera